Tak se nám sešel rok s rokem a je tu 2012.
Určitě jste zaznamenali, že po narození Timura začalo období "nestíhání", tedy i tento blog nebyl už rok a půl aktualizován.
Naše předsevzetí do roku 2012 je, že se pokusíme aktualizovat všechny příspěvky do narození Timura.
Terezka a Tonička už se moc těšily na Mikuláše. Již několik dní před jeho příchodem jsme louskali v postýlce liturgické výklady a historické souvislosti, aby to všechno Mikulášovi mohly odpřednášet.
Holaaaa, tak se nám to konečně vyklubalo. Narodil se nám po dvou krásných holkách první syn - Timur. Ne, že bych nechtěl holku (jsou takový klidný), ale kluk je přece jen změna a nositel rodinného jména.
Každé léto pořádají Tániny kamarádky dětský tábor pro maminky s dětmi. Tam se vždycky sejde tak deset maminek a víc než dvakrát tolik dětí. Naše holky na této akci nemohly chybět.
I když se Stoupovi narodila Magdalénka před víc než měsícem (pořádně jsme ji zapili !), tak jsme ji konečně mohli vidět až teď, až se Stoupa do otce role dokonale připravil.
Tak zase do Ádru a ... počasí zase nepřeje. Naštěstí jsme to pojali jako rodinný výlet a můžu to spojit s promítáním pár fotek ze zimního lezení. Mezi přeháňkami jsme se vydali na doporučení místních lezců bouldrovat na Čápa. S vozíkem naloženým dvěma dětmi a harampádím.
Večírek se povedl jako vždycky - pivo a gulášek zadarmo - no to jsme se řádně rozjeli a skončili až se svítáním. Na workshopu jsme shlídli spoustu inspirativních věcí - trenažér spáry, slacklajnu a pěkně těžké bouldry.
Tak i když předpověď nedávala moc velké naděje na pěkné počasí, vypravili jsme se jako každoročně k Márovi Žákovi na chatu. Velikonoce strávené v Ádru - otvírání skal - to si nemůžeme nechat ujít.
A co se nakonec vylezlo? No já s Víťou Bambuchem jsme zapytlili několik cest, ale dostal jsem na ten zatracenej písek chuť. Musíme tam jezdit častějc.
Jo jo, už zase je konec roku a s ním Silvestr. A kde jinde než na Tetřevích boudách - vysoko na hřebenu Krkonoš, kam se dá dostat jen na lyžích nebo skůtrem.
Táňa přijela s dětmi z Pitztálu a já už měl doma uklizeno, přichystaný stromeček i pstruhy. Ještě zbývalo stromeček nazdobit - udělat voskové ozdoby a svíčky, což se nám s Terezkou podařilo.
Já jedu se Stoupem do Divokáče ladit formu na zimu a Táňa vyráží sama s dětmi lyžovat na Pitztal. Nakonec mě to mrzelo, protože naštíplá žebra mi nedovolila vůbec lézt a přišel jsem o skvělo pařbu s partií našich Bartislavských kamarádů, co se sjeli doslova z celého světa.
Terezce i Toničce se tam moc líbilo. Sněhu bylo požehnaně, pension krásný a pan domácí dokonce děti vozil v kočáře s koňmi.
Tragicky zahynul na jednom z jeho sólových výběhů, kdy se sám, bez podpory, vydával za dobrodružstvím. Vzpomeňte si na něj prosím během svátků a popřejte mu šťastnou cestu v dalším životě.
Tak tento víkend u nás bydleli významní hosté. Přijel Tánin svědek ze svadby - Palo Makýš se svou přítelkyní Aťkou a jejich synem Jakubem.
Možná proto že Palo i Aťka se věnují meditativnímu přístupu k životu jsem celý víkend cítil ve vzduchu takovou zvláštní duchovní atmosféru. Ale možná to byl jen duch narození páně a blížící se svátky. Každopádně to byl skvělý víkend a doufám, že Makýšovci se u nás zase zastaví. Vůbec mi nevadilo, že jsem kvůli zánětu šlach nemohl nikam vyrazit lézt.
Tak jsme usoudili, že naše děti jsou už dostatečně velké, aby na ně výchovně zapůsobila návštěva Mikuláše. Jeden takový štědrý s malým hodným čertem k nám přišel. Básníčky sice musela odříkat máma a zazpívat táta, ale Terezce a Toničce se to moc líbilo.
Tak jsme se o víkendu vydali do Jeseníků promítat se Stoupem Matrix na lezeckém festivalu Horování. Vzali jsme sebou manzelky a deti a docela jsme vymrzli na rodinném výletu na Ztracené kameny.
Před promítáním jsme dali pár panáků a piv, i protože původní čas promítání 20.00 se posunul na 23.00. To ocenily především naše děti, které mohly tančit na živou kapelu, která se před půlnocí rozjela.